Máme roverský kmen

Jan Jeňa Balajka – RK Rozbřesk Břeclav

Kroky po založení RK

Založení RK umocnilo všeobecné nadšení ze slibně se rozjíždějícího roveringu v našem středisku. Společně se všemi členy RK jsme definovali jakým způsobem bude RK fungovat, jak budeme připravovat program, jakým způsobem se budeme organizovat

a jak budeme komunikovat. V tomto raném období tvořila RK jen malá skupina lidí, zato jsme fungovali na velmi rovnocenné bázi, a všichni jeho členové se aktivně podíleli na programu. Zejména díky tomu tehdy vzniklo pestré spektrum akcí, z nichž mnohé se staly tradičními a každoročně se pořádají dodnes. Významnou tradicí je právě každoroční přijímání nových členů, které od založení RK probíhá na stejném místě a podobným způsobem. Na den Sv. Jiří jsme po domluvě s městským úřadem začali sázet strom na veřejném místě. Studené zimní měsíce zpravidla využijeme k uspořádání recesistické kuchařské soutěže, a letní naopak ke splnění kmenové výzvy, která spočívá v obeplutí města po vodě. V létě jsme s velkou účastí vyrazili na sjezd slovenské řeky Hron. Pod vedením umělecky zdatných RS z našich řad jsme vyrobili kmenovou vlajku a svázali vlastní kroniku. Z iniciativy jednoho z členů RK jsme se jako společenství pustili do rozsáhlejšího projektu a natočili jsme krátký doku- mentárně-zábavný film. O dva roky později nacvičili i poměrně rozsáhlé divadelní představení, díky kterému byly divadelní zkoušky po několik měsíců našim hlavním programem.

V prvním roce fungování RK prakticky přestaly probíhat pravidelné schůzky na klubovně. RK tvořili především starší středoškoláci a vysokoškoláci. Tato skupina RS považovala za důležité, aby byl program pestrý, zajímavý a užitečný a dávala těmto hodnotám přednost před striktně pravidelným scházením ve stanovené dny. Většina členů RK měla současně skautské povinnosti ve vedení dětských oddílů, proto program RK fungoval s měsíční periodicitou, kdy se během měsíce zpravidla konala 1–2 akce.

Když o rok později do RK vstoupila nová a početná generace RS, zjistili jsme RK nemůže fungovat stejným způsobem jako dosud. Mladší RS ze skautských družin přicházeli s očekáváním pravidelných schůzek, a pro ně připraveného programu. Bez pravidelného scházení rychle ztráceli kontakt s ostatními, což v důsledku vedlo k jejich neúčasti na dalších akcích. Obnovili jsme tedy pravidelné schůzky na klubovně, jejichž program připravovali starší členové RK. Program pravidelných schůzek však na neoslovoval starší

RS, proto se jich zpravidla účastnili jen, když zrovna měli na starosti přípravu. Přestože se RK do počtu členů rozrostl téměř dvojnásobně, začal být vnitřně rozpolcený a potýkali jsme se s nízkou účastí na akcích. S rostoucím počtem členů RK začala být i kolektivní aktivita poněkud rozmělněná a většina členů se spíše situovala do méně aktivních konzumentů programu a příležitostných návštěvníků. Postupem času jsme se snažili na rostoucí vnitřní

rozmanitost RK systémově zareagovat. Sestavili jsme pomyslný návod aktivní/ho RS, tedy souhrn činností, ze kterých si každý může vybrat to, co ho baví, a přitom být stále aktivním členem RK, neboť jsme přesvědčeni, že fungující RK tvoří právě aktivní RS. Tento souhrn aktivit zahrnoval přípravu programu pro RK, plnění individuální výzev dle vlastního výběru, skautské vzdělávání a další. Jednotlivé aktivity jsme formulovali prostřednictvím motivačního rámce, určité obdoby roverské stezky, a vsadili do symboliky našeho RK. Podle věku byly činnosti rozděleny do čtyř stupňů symbolizujících čtyři barvy slunečních paprsků. Zatímco první stupeň je zaměřený především na seznámení se s roveringem a seberozvoj, pokročilejší stupně pro starší RS se zaměřují na organizaci programu a vedení RK.

Na rostoucí generační rozdíly jsme se v následujícím roce rozhodli reagovat založením družiny mladších RS v rámci RK. Ta poskytovala pravidelný program pro mladší část RS, byla však také otevřená starším skautům a sloužila jako příprava budoucích RS před vstupem do RK. Tuto aktivitu zpětně oceňujeme, protože tehdejší členové mlaších RS tvoří současné silné jádro dnešního RK.

Vedení RK

RK Rozbřesk vznikal jako projekt na zelené louce. To přinášelo obrovskou svobodu a možnost si dělat vše po svém bez návaznosti na historii. Nebudu však zamlčovat, že v průběhu několika let jeho existence prošel Rozbřesk i krizemi. Museli jsme se za pochodu naučit nakládat s generačními rozdíly, potýkali jsme se s nízkou aktivitou členů RK. I přes vytrvalou podporu střediska byl RK na pomyslném žebříčku priorit mnoha členů upozaděn oproti ostatním skautským povinnostem. Trvalo několik let, než si RK vytvořil svoji identitu, zvyklosti se staly tradicemi a začal být brán jako plnohodnotný subjekt.

Jelikož mám tu čest, že jsem po třech letech vedení RK úspěšně předal, dovolím si sdílet i tuto zkušenost. Měl jsem štěstí na nástupce zapáleného, plného nápadů a schopného tyto nápady realizovat. Velmi se nám osvědčilo nějakou dobu spolupracovat v tandemu vedoucí RK a jeho zástupce. Během této doby si budoucí vedoucí na vlastní kůži vyzkoušel jednotlivé aspekty vedení roverské činnosti, aniž by na něm ležela veškerá odpovědnost s vedením RK. Když později došlo na samotné předání vedení RK, šlo již právě „jen“ o přijetí odpovědnosti za RK. Přestože jsem poté nějakou dobu působil jako formální zástupce novému vůdci, snažil jsem se mu s vedením nechat naprosto volnou ruku a pomáhat, jen když mě o to požádal. Podle mého názoru musí nové/mu vedoucí/mu RK být dopřána stejná svoboda, kterou jsem měl já při jeho zakládání. Protože být vedoucí/m znamená formovat RK dle vlastních představ a proměňovat svoje vize ve skutečnost.

RK Rozbřesk k dnešnímu dni funguje 6 let a má 20 registrovaných členů. Od jeho založení však společenstvím prošlo mnohem více lidí, poskytl prostor ke vzniku mnoha skautských přátelství a stal se nedílnou součástí našeho střediska.

Michal Majkl Holobrádek – RK Rozbřesk Břeclav

Způsob vedení RK

Postupem času, jak se náš RK rozjížděl, byla naše snaha RS více zapojit do samotného rozhodování o fungování společenství a převzetí zodpovědnosti za program RK. Nyní z vlastní zkušenosti musím říct, že RS v mladším roverském věku (cca 15–18 let) stále potřebují někoho, kdo jim ukazuje možné cesty a nabízí jim příležitosti, co dělat. Může to být kmenový vedoucí, může to být někdo starší, kdo RK prošel v dřívějších dobách. V našem konkrétním případě se ale ukázalo, že bez kmenového vůdce šla činnost RK strmě dolů. Bylo potřeba s tím hodně pracovat a postupně je do toho začleňovat, ale rozhodně to nebylo hned. U nás v RK tak i zbytek prvního roku a celý druhý rok činnosti fungoval spíše tak, že i když měli všichni příležitost přicházet s nápady a ovlivňovat dění v RK, tak vůdce přicházel s nápady, ze kterých si následně RS už vybírali, co jim přijde zajímavé, aby se v RK dělo. Z toho mi plyne výstup, že je důležité mít na paměti, že v každém RK je důležitá postava někoho, kdo dokáže RS ukazovat směr jejich cesty, dávat jim možnosti, jak se dá rovering uchopit. Ve většině případů totiž RS v 16 letech nevědí, jaké jsou jejich možnosti a v roveringu se ztrácejí…

Tradice a rituály

V našem RK máme pár tradičních akcí, které se v průběhu posledních pár let uchytili tak, že na ně v některých případech chodí i ostatní členové střediska, kteří nejsou nijak moc roversky aktivní. Na tyto akce většinou přijdou i členové RK, kteří se jinak během roku moc akcí neúčastní. Mezi tyto akce patří přijímací rituál do RK (o kterém najdete zmínku v předchozí kapitole). Další akcí je kuchařská soutež „Memoriál pana Wonga“. Tato akce je netradiční v tom, že nutnou přísadou do všech jídel je nudlová čínská polévka. Soutěž má v našem společenství velký ohlas a každoročně je k vidění přes 10 různých jídel, u kterých bys te mnohokrát ani neřekli, že tam nějaké nudle jsou. Každoročně na den sv. Jiří taky jako RK ve spolupráci s městem vysadíme jeden strom. V červnu pak vyrážíme na akci Okolo Břeclavi, během které po vodě obeplouváme naše město (díky odvodňovacímu ramenu řeky Dyje to je možné).

Další důležitou součástí identity našeho RK jsou naše kmenové předměty. Mezi ně patří náš znak, vlajka a roverská hůl. Roverskou hůl má v držení vedoucí společenství jakožto jeden z hlavních symbolů RK. Touto holí jsou nově příchozí členové během příjmacího rituálu pasováni do role RS po složení roverského slibu. Následně stvrdí své členství v RK podpisem právě na roverskou hůl.

Dlouhodobý program

Roverská stezka

V našem RK máme vytvořenou vlastní roverskou stezku. Jejím původním smyslem bylo dávat RS nějaké vodítko k tomu, jakým oblastem roveringu by se měli v daném věku věnovat. Vlastně naše představa byla taková, že když každý bude plnit to, co obsahuje naše roverská stezka, tak RK bude žít a bude aktivní.

Naše roverská stezka je rozdělená do 4 stupňů, a to podle zkušeností RS. První stupeň je určen úplným nováčkům v RK, kteří nemají zkušenosti s roveringem. Většina bodů v prvním stupni je zaměřena na osobní rozvoj jednotlivců. Velká pozornost je tam věnována roverským výzvám, plnění vlastního závazku po dobu 30 dnů nebo orlích per z programu Ligy lesní moudrosti. Dále tam je drobná aktivita v RK (zápis z akce na web, do kroniky nebo jakákoliv drobnost pro RK), vedení jednoduché aktivity na kmenové akci, aktivita ve svém oddíle/středisku, účast na jakékoliv skautské vzdělávací akci nebo na akci mimo vlastní středisko.

Druhý stupeň stezky už trochu víc klade důraz na větší aktivitu v RK. Okruhy bodů jsou více méně stejné, jen se mění poměr jednotlivých bodů (zatímco např. v prvním stupni je splnění 5 roverských výzev a nachystání jedné aktivity pro RK, tak ve druhém stupni jsou výzvy 4 a nachystání jedné celé akce pro RK atd.).

Třetí a čtvrtý stupeň už jsou více zaměřeny na práci pro RK, pro středisko. Kladou důraz na to, aby se už starší RS věnovali mladším RS, ukazovali jim cesty, které jim rovering nabízí. Po dokončení čtvrtého stupně by tak RS měl/a projít všemi stupni roverské cesty (začínající RS – putující RS – zkušený/á RS).

Z naší zkušenosti je důležité, aby i samotní RS byli zapojeni v procesu vymýšlení jednotlivých částí stezky. Nedělejme si iluze, že jednotlivé body budou vymýšlet, měli by však vědět, proč jsou jednotlivé body zařazeny a jaké mají důvody. Tím se zvyšuje šance na jejich zapojení. U nás se ale taky ukázalo, že to nemusí být jediný způsob činnosti společenství. Náš RK momentálně funguje, i když naši stezku plní spíše jednotlivci. Může to však pro vás být dobré vodítko k tomu, co s RK dělat, pokud si nevíte rady. Rozhodně to však není tak, že pokud nemáte nebo neplníte vlastní kmenovou stezku, tak že váš program je špatný.

Celoroční výzvy

V letošním roce s RK zkoušíme novou věc, a to plnění výzev v průběhu celého roku (v našem případě půl roku). Náš cíl je ten, aby i v časech, kdy nemáme tolik času a prostoru na společné kmenové akce, probíhala nějaká činnost, a to právě formou výzev. Díky tomu můžeme být neustále v kontaktu a motivovat se navzájem. V našem případě jsme si to motivovali stoupáním na osmitisícovky, kdy za každou splněnou výzvu každý obdrží daný počet metrů, díky kterým každý stoupá na pomyslné osmitisícovky.

Nemusí jít ale jen o výzvy. Jeden měsíc jsme tak například zařadili plnění modrého života, kdy za každé vybarvené políčko bylo uděleno 10 metrů. Další měsíc jsme měli výzev 5 odstupňovaných podle náročnosti od 100 m do 500 m. Další měsíc už byly výzvy rozděleny do tří oblastí (fyzické výzvy, „charakterové“, ostatní), kde jednotlivé výzvy byly opět odstupňované a za splnění výzev ze všech tří oblastí byl přidělen bonus.

Tohle všechno už jsou ale spíše detaily a záleží jen na vás, jak si toto celé nastavíte. Jako důležité vnímám to, aby opět byli členové RK součástí procesu vymýšlení jednotlivých výzev. U nás v RK se třeba jednou za měsíc sejdeme a společně vymýšlíme výzvy, které by nás lákalo si splnit a které zařadíme do výběru na další měsíc.

Díky tomu jsme se tak byli v únoru koupat v řece, v březnu přespávali pod širákem, omezovali své výdaje, přečetli celou knížku za jeden den nebo omezili spotřebu masa. Co konkrétně už si ale do celoročních výzev zařadíte vy, je jen a jen na vás. Hlavní je, aby to byly výzvy pro všechny a do jejich plnění byl zatažen celý RK.

Jakub Makča Zoblivý – RRetalon Křtiny

Fungování RK a tradiční akce

Důležité pro další fungování RK jak na následujících pár let, ale i také dál do budoucna, bylo potřeba vytvořit kostru, která dá dalším členům, kteří přijdou po nás, nějaký pevný základ, na kterém mohou dál stavět, ale také proto, aby nezapomněli na to, proč RK vznikal, jaké chceme např. držet hodnoty, kam chceme obecně směřovat.

Kostra se pro nás skládala především z vytvoření základních stanov RK, utvoření či domluvení rituálů, které bychom s RK chtěli dělat, domluvení nějakých tradičních akcí, které bychom jako RK chtěli v průběhu roku pravidelně opakovat, domluvení se střediskem na podpoře RK a dalších věcí (znak, název, propagace nebo spíše informovanost o RK pro okolí apod.).

Stanovy jsou jednoduchých deset bodů, kde máme definováno, kdo je člen společenství, jak se v RK rozhoduje, co má především RK dávat členům, co musí člen dodržovat, kdy se volí nový vedoucí apod. Přemýšleli jsme také nad rozpracováním složitějšího řádu RK, ale stanovy nám zatím bohatě stačí.

Akce RK

Již několik let jsme měli přecházecí tajný rituál, který se koná vždy poslední táborový den. Přidali jsme navíc rituál, kdy na naší zahajovací víkendovce oficiálně přidáme jméno těchto nově příchozích na naši nově vytvořenou roverskou hůl RK. Takto se stane až po jednom roce od doby, kdy přešli do RK, je to jakoby čekací lhůta, kdy si RS zkouší, zda-li má na to být v RK. Tím také ukazujeme, že být v roverském společenství není nějaká samozřejmost, člověk si to musí zasloužit, ale děláme vše proto, aby této snahy nelitoval. Ve tvoření je nyní i loučící rituál, který bude sloužit pro důstojné a pěkné rozloučení s členy RK, kteří již naznali, že jim roverský věk nemá mnoho co nabídnout.

Krom rituálů jsme si domluvili i naše tradiční akce, s termíny, kdy bychom je chtěli každý rok opakovat (např. první víkend v září, poslední neděli před Vánoci apod.). Jedná se o akce typu zahajovací víkendovka, Vánoční RR besídka, Velká letní expedice, RR tábor… Členové s těmito akcemi dopředu počítají, i ty nejvíce vytížení tedy mohou dopředu plánovat, kdy je možné se s RK sejít. Také se na těchto tradičních akcí konají některé rituály, tvoří zajímavé programy, ale také třeba rekapitulejeme předešlý rok a jednou za tři roky volíme novou/nového vedoucí/ho RK.

Ve stanovách máme také bod, který nás zavazuje být aktivní v pomoci ve středisku. Ať je to vedení oddílu, správce klubovny, člen revizní komise, správce webu střediska. každý má svoji funkci, nejlépe dle toho, kam by chtěl v budoucnosti ve skautském životě směřovat. Za prvé tímto každý člen získává v dané oblasti zkušenosti a za druhé si tímto zjišťujeme podporu střediska a oddílů (od střediska máme domluvené určité financování oddílu).

Vedení takto zavedeného RK pak je poměrně jednoduché, co se tvoření programu týká, avšak je zase více složité, co se týká tvoření, utužování a udržování vztahů. Proto je důležité, aby RK měl vedoucí/ho (možný i zástupce), která/ý se bude přímo věnovat jen vedení RK. Za mě je v roli vedoucí/ho důležité nehrát si a nebýt někým vyšším než ostatním. RK rozhodu- je jako skupina. Je také důležité znát lidi v RK, jejich problémy, jejich úspěchy, jejich cíle. Dle toho reagovat, usuzovat, kdo by zvládl organizaci této akce, jak moc bude potřebovat další pomocnou ruku. Nakonec je však nejdůležitější dbát na dodržování cílů a povinností, které RK má mít, a překonat svoje vnitřní pnutí. Pokud člověk nedokáže zkousnout kompromisy či jiné názory ostatních, tak se vedení RK bude velice brzy měnit.

Rituál

První akci roku je zahajovací víkend. V pátek večer máme zahajovací táborák, kdy rekapitulujeme uplynulý rok, dáváme si zpětnou vazbu na vedení společenství, vedoucí RK se může odvolat. Jednou za tři roky zde bude probíhat oficiální volba vedení RK, pokud ono odvolání nenastane (máme ve stanovách daný max. počet let, kolik může vedoucí RK vést).

Je zde taky malý speciální rituál, kdy píšeme svá přání, tužby, cíle na další rok. Za rok se opět sejdeme a přečteme si, co jsme zde napsali (slouží to jako ohlédnutí, jestli se nám dané cíle vyplnily, nebo jestli se třeba naprosto změnilo to, co jsme před rokem chtěli). Máme zde taky druhý stupeň přijímacího rituálu, kdy RS, který/á přišel/la před rokem do RK a byl/a v takové „čekací lhůtě“ oficiálně přidává svoje jméno napsané na kousku kůže na naši roverskou kmenovou hůl. Poté je volný večer, kdy si povídáme, atmosféra je taková komornější, tišší, vážnější. Poprvé jsme spali pod širákem a pokud počasí dovolí, chtěli bychom i letos.

Další den, tedy v sobotu, putujeme po okolí, probíráme různé možnosti, co bychom mohli v následujícím roce dělat, kam bychom se chtěli posunout... Poté máme menší brigádu pro středisko. Minule jsme uklízeli sklad vybavení v klubovně, uvidíme, co spácháme letos. Poté je veselý večer. Zpíváme, koukáme na filmy, hrajeme různé hry, hecujeme se…

V neděli jsme pak měli velkou radu, kde jsme celé naše domlouvání sepsali. Minule byla rada neskutečně dlouhá (4 hodiny), protože jsme tvořili prakticky nový RK. Do dalších let již takovou délku rad neočekávám.

Roverský tábor

Dalším specifickým programem, který letos zkoušíme poprvé, je roverský tábor. Mezi stavěčkou a začátkem táborů máme týden volno. Klasicky zde RS zůstávali aby hlídali tábořiště. My toto volno navíc využijeme k tomu, abychom dělali programy, které přes tábor již nebude čas realizovat. Navíc tyto programy budou dělané „od nás pro nás“.

Programy máme rozdělené na projekty, výzvy a na specifickou část programů, kdy si člověk může připravit povídání o tématu, které ho zajímá a chce o něm předat něco ostatním či o něm chce vyvolat diskuzi.

Projekty jsou jednoduché. Máme nějaký hmotný cíl, co chceme na táboře vytvořit a nebo zkusit. Něco, kde závisí na pomoci druhých, na práci v týmu.

Výzvy jsou určeny spíše pro posun jednotlivce. Ať je to dělání rukodělek, zlepšení se ve fyzické zdatnosti nebo přečtení knihy. Výzvy i projekty navíc mohou překračovat čas určený pro roverský tábor. Členové si je na táboře mohou začít jen dělat a pokračovat v nich další měsíc, rok, život... Záleží na tom, co si členové vymyslí a vytvoří. Je to prostě čas pro nás!

Josef Padre Šaroun – RK Murlok Blansko

Vedení RK a tradice

Z předchozích zkušeností víme, že přílišná volnost vede k nečinnosti a přílišné autoritářství pak v nechuť být součástí celku. V našem RK se osvědčil způsob, kdy jsme si každý rok udělali oddílový sněm a na něm zvolili vedoucí/ho a zástupce vedoucí/ho, řešili těžké otázky a vyhodnocovali uběhlý rok. Vedoucí se zástupcem společně plánovali a řídili chod RK, většinu akcí organizovali a řídili, ale do příprav vtahovali i další členy (zařizování jídla, plán cesty, přípravu hry, hospodaření atp.).

V našem počtu cca 12–18 lidí jsme neměli potřebu ustanovovat kmenovou radu. Vše se dalo řešit s vedoucí/m, se zástupcem, na výročním sněmu a nebo vlastně kdykoliv jindy.

Tvorbu identity jsme začlenili do dlouhodobého plánování. S konkrétními symboly RK ale musel souhlasit každý člen proto, aby se s nimi dokázali všichni ztotožnit. Není dobré moc spěchat, protože vše je potřeba dobře promyslet. Pro nás byl základem Název, znak a výroční oheň.

Znak tvoří kruh, který symbolizuje jednotu a má uvnitř srdce, symbolizující lásku a přátelství. Srdce je ale tvořené písmeny CD, což je zkratka latinského Carpe Diem – (vy)užij dne. Přeneseně může být chápáno i jako využij svého života. V pozadí je zelený oheň se třemi plameny. Zelená má symbolizovat přírodu a plamen sílu nebo energii. Tři plameny zase skaut ské principy, potažmo tři roverské služby. No a stříbrné pole v pozadí je tam proto, že je to prostě hezké.

Program RK 

K usměrňování programu RK, se nám osvědčilo meziroční plánování. V praxi jsme si udělali (vedoucí a zástupce vedoucí/ho) SWOT analýzu – určili dlouhodobé cíle – čemu se chceme příští rok věnovat, v čem pokračovat, v čem ne a co začít nového. Rozplánovali jsme celý rok od větších akcí až po malé výpravy tak, abychom měli na každý měsíc ± 2 akce. Naše cíle byly hodně o teambuildingu, protože toho není nikdy dost, zvlášte v roverském věku.

Využívali jsme přírody v okolí. Nabízelo se tedy chodit pomáhat speleologickým skupinám do nepřístupných jeskyní Moravského krasu. Lézt po skalách venku i na umělých stěnách. Pravidelně jsme jezdili na vodu, i když pokaždé na jinou řeku.

Jako cíl jsme si vytyčili více spolupracovat se střediskem. Takže jsme uspořádali střediskový ples. Zorganizovali každý rok podzimní střediskovou výpravu. Pomáhali organizovat rozdávání betlémského světla, roverský tábor, skautské závody…

Přes léto jsme společně jeli na puťák. Většinou do hor u nás a na Slovensku.

Společně jsme ale také chodili na koncerty, festivaly nebo slavili čarodějnice…

Ondřej Dýšek Kučera – Slovácký Roverský Kmen

Organizace RK

Kmenová rada

Když jsem vedl SRK, chtěl jsem, aby se na jeho vedení podíleli i další RS. Kmenová rada v čele s tzv. Rychtářem, jehož funkci jsem tři roky vykonával, chystala v průběhu roku podstatnou část programu pro RS. Netroufám si tvrdit, že RK nezvládne vést jeden člověk, mně se však lépe pracovalo, když jsem měl k ruce partu lidí, se kterými jsem mohl spolupracovat a vyměňovat si názory a pohled na věc. Vždycky jsem se snažil, aby kmenové radě byli RS pokud možno rozmanitých názorů a napříč celým věkovým spektrem.

Roverské družiny

Členové SRKu pocházeli z Kyjovska, z různých vesnic a z rozdílných oddílů, takže se mezi sebou znali jen omezeně. V RK proto vznikaly roverské družiny z RS, kteří pocházeli ze stejné obce nebo skautského oddílů. 

Neměli jsme celokmenové schůzky, ale RS se více či méně scházeli ve svých družinách a dělali program, který si pro sebe nachystali buď sami, nebo jej připravil jejich roverník (někdo jako rádce u skautské družiny). Svého času taky frčelo kmenovou radou organizované roverské klání. Každoměsíční výzvy, které družiny přijímaly a soupeřily mezi sebou.

Program a tradice

Roverská stezka

Jako nástroj pro osobní rozvoj jednotlivce jsme měli v SRKu roverskou stezku, což je soubor úkolů a výzev jejichž plnění trvalo z pravidla jeden rok. Pracovali jsme s několika zaměřeními stezek (sebepoznání, příroda, rodný kraj, přátelství a smysl života). RS si postupně vybrali z pěti stezek tři.

Dokončení třetí stezky (dovršení 18 let) bylo zakončeno roverským slibem, který jsme brali jako jakousi obnovu slibu skautského. RS dávali najevo, že to se skautskými ideály i v plnoletosti myslí vážně.

Ze zkušenosti můžu říct, že koncept roverské stezky může fungovat, jenom pokud bude pojat pro RS atraktivně.

Tábory

Na táborech jsme to s RS dělali tak, že tvořili samostatnou skupinu, která pomáhala s programem pro skauty, nebo jej přímo organizovala. Taky měli mezi vedoucími svého vedoucího, který pro ně připravoval program a měl je tak nějak všeobecně na starosti.

Na táboře v roli RS, pokud je pro RS program dobře připravený, se každému většinou velmi líbilo a navíc na táboře byl obrovský prostor, jak a čím na RS působit.

Tradice

Podstatnou část SRKu tvořily tradice a zvyky. SRK byl založen v druhé polovině 90. let a od té doby se na podobě RK podílela velká spousta lidí, kteří zároveň postupně utvářeli naše tradice a zvyky až do dnešních dnů.

Máme třeba roverskou zkoušku, kterou musí RS projít, aby byli přijati do RK.

Pozice vedoucí/ho RK, u nás tzv. Rychtáře, byla volená a volil ho vždy na jeden rok kmenový sněm, tradiční setkání celého RK s přijímáním nováčků.

Jak roverská zkouška, tak přijímání do RK zanechávaly v novopečených RS silné zážitky, na které každý v drtivé většině dobře vzpomínal.

Ondra Procházka – PARS Pardubice

Způsob vedení RK a tradice

U nás v RK dochází k přijímání nováčků spíše ve vlnách jednou za čas. Tento rok se dala dohromady nová generace RK. Většinou to bývá jako reakce na náborový zážitkový kurz. Někdy je ještě podpořen druhou zážitkovou víkendovou akcí pro nový Pars.

Většinou ze začátku pomáhá s vedením někdo zkušený ze staré generace. Snahou však je, aby si nová generace RK zvolila svou/svého vedoucí/ho mezi sebou. Co se týká skutečného vedení, tak to tvoří kmenová rada, která se už skoro tradičně skládá z každého aktivního člena, který o to má zájem.

Jednou ze součástí přijetí do RK je předávání trička. Rituál má za cíl poukázat na to, že všichni členové mají něco společného a jsou na to hrdí, a proto nosí stejná trička.

Dalším naším tradičním rituálem je pokřik, kterým se zakončují schůzky i akce. Ze začátku je to sice jen takové co nejvíc hlasité zařvání kdo z koho, ale časem se z toho stává hezká zakončovací tečka.

V našem společenství starší RS pomáhají mladším nováčkům se zaběhnout. A to jak s programem a schůzkami, tak i s rituály, které jsou na jednu stranu zaběhlé, ale zároveň si je každá generace upraví podle sebe.

Program RK

Mezi tradiční akce RK patří ParSil (Parsácký silvestr) a ParVel (Parsácké Velikonoce). Ty odjakživa byly stálicí a snažili jsme se na ně jet co v nejhojnějším počtu.

Náš RK se dlouhodobě účastní akce Společně proti leukémii, kdy na benzinkách pomáháme vybírat peníze na dobročinné účely. Podobný cíl má i nová iniciativa našeho RK. Spočívá v tom, že noví členové společenství dostanou příležitost vymyslet a realizovat dobročinný projekt pro své okolí. Ostatní členové RK se realizace projektů také účastní.

Program RK obsahuje také kmenové schůzky. Náplň schůzek se mění, jeden rok se například hrála pravidelná putovní mikrohra Urubuntu. Hrají ji všichni ti, co přijdou. Na každé schůzce se hraje jedno kolo. Všichni provedou nějakou akci v malé, ale přesto epicky velké hře na pokračování.

Na schůzkách také necháváme hodně prostoru na vzájemné povídání si. Osvědčilo se nám to více než extrémně nabité schůzky, protože členové RK pak stejně vyhledávají prostor si jen tak popovídat.

Mezi naše akce patří také setkání se zakládajícím členem společenství. Jednak to pomáhá pochopit, jak hluboké kořeny má Pars. Druhak poznat osobnost zakladatele. Čiší z něj nadšení pouštět se do nových věcí a to strhává i ty mladší členy, aby konali nebo aspoň začali přemýšlet, co všechno se dá udělat.